Na dovolenou s obytňákem a mimčem I. část

Předem nás omluvte za to, že jsme dlouho nic nenapsali, ale znáte to, člověk je od přírody línej tvor, do toho dovolená a hlavně - chystání na podzimní veletrhy, ale jdeme na to :) Chtěli bychom se s vámi podělit o naši letošní poměrně divokou dovolenou. Hezké počtení :)

Den 1. "Kam vlastně jedeme"

Dlouho jsme byli domluvení, že letošní dovolenou strávíme s naším obytňákem v Tatrách. Budeme stát na jednom místě a budeme odpočívat. Sehnali jsme si i úplně překrásnou louku. Tak třeba ji uvidíme jindy. Já jsme se v sobotu pozdě večer vrátil z focení svatby a cestou jsem pěkně zmokl. Donutilo mi to podívat se na předpověď počasí na následující týden v Tatrách. Vždyť přece už ráno jedeme. 

Domů jsem přijel kyselej, jak citron, protože jsem zjistil, že celý týden bude v Tatrách pršet. Během vypití kafe se tak naše dokonale naplánovaná dovolená změnila v punk cestu typu "nevíme kam, ale jedeme". Kačce jsem oznámil že na jihu Francie určitě pršet nebude, rychle jsme pobalili věci a v jednu ráno vyjeli na dálnici opačným směrem. Dojeli jsme pouze na Rozvadov, kde došly síly a přečkali jsme do rána

Den 2. "Všechny cesty vedou na Gardu"

Při snídani jsme vymysleli další bod naší divoké cesty. Italské jezero Lago di Garda. Byla to pro nás - tedy hlavně pro Vašíka - obrovská zkouška. Před námi totiž bylo něco přes 700 km v autě, které nemá klimošku a pár dní před odjezdem začalo padat pravé okénko, které prostě ne a ne držet. Musím říct, že máme zlaté dítě - prakticky celou dobu v sedačce spalo. A když se náhodou probudil, koukal do knížky a jenom se nám řechtal, jak musíme sedět, čumět před sebe a držet se volantu. Zatímco já jsme počítal kilometry do cíle, Václav si to vysloveně užíval. Na Gardě jsme našli místo přímo u jezera na miniparkovišti před místní restaurací, kde nás nechali přespat až do rána.

Den 3. "Smutné výročí"

Třetí den ráno jsme se vydali směrem k moři. Cesta před námi byla dlouhá, ale když jsme viděli, jak to má Vašík na háku, spadlo to i z nás. Jako cíl jsme si dali italské město Janov. A teď k tomu smutnému výročí. Skoro přesně před rokem jsme si tam museli udělat svatební-pracovní cestu, protože právě v Janově spadl Morandiho most a s ním spoustu aut. Měl jsem pár desítek minut na to si zbalit, sednout do auta a vyrazit tam točit. No a protože to bylo jen pár dní po naší svatbě, moje novomanželka musela se mnou.

Po roce jsme si tak připomněli tohle smutné výročí. Pak jsme si dali jídlo v místní Ikee a vyrazili hledat místo, kde bychom mohli strávit odpoledne. Kousek za Janovem jsme našli perfektní parkoviště přímo u moře, odpočinuli si a ve mě se zrodil ďábelský plán na to, kam se večer vydáme.....